OSTEO

Včera mě navštívila maminka se svým pětiletým synem, který od podzimu má problémy s dýcháním. Při nádechu zvedal často ramínka směrem k uším a nebyl schopný se nadechnout do břicha, nádech jakoby „končil v ramínkou“. Z úvodního povídání ještě vyplynulo, že se to vždy zhorší při návštěvě školky.

Při terapii je již velké napětí v oblasti krční páteře, uvolňuji celou oblast a pokračuji k hrudníku a mezižeberních prostor. Na levém 6. žebru je značná asymetrie, ptám se, zda syn nespadnul či nedošlo k nějakému úrazu, maminka si ještě vzpomněla, že ve školce si vyrazil pádem dech. Těžko zpětně říct, zda to zapříčinil tento pád, ale z psychosomatického hlediska by odpovídalo zhoršení dýchání s návštěvou školky.

Uvolňuji celou oblast hrudníku a hrudní kosti včetně viscerálních technik na oblast bránice. Pokračuji s uvolněním celého těla. Na konci terapie přiložím ruce pro vnímání dechu a pozoruji kam chlapec dýchá, bříško se krásně nadzvedává 🙂 Maminka přichází k lehátku a nevěří vlastním očím, a tak nějak jsme dojaté obě (jo já vím, ten profesionální neutrál :).

Troška teorie

Na obrázku je vidět vztah hrudního koše – bránice. Vdech je aktivní děj, který zajišťují dýchací svaly (bránice, zevní mezižeberní svaly, prsní svaly a další svaly krku a zad) a podtlak v dutině podhrudnice. Výdech je pasivní děj, při kterém se uplatňuje pružnost plic, pružnost hrudní stěny a její hmotnost. Dýchací centrum je uloženo v prodloužené míše. Řídí dýchání na základě složení krve protékající centrem, informací z různých receptorů v dýchacích svalech, plicích a ve stěně cév. Na klidném dýchání se u člověka účastní především bránice, mezižeberní svály a pružnost hrudní stěny a plic. Pokud tedy v této oblasti dojde k blokádě, ať už následkem úrazu, pádu, atd., dojde ke stažení fascií, které mohou řetězit napětí do celé oblasti, tudíž nemůže docházet k plnému nádechu a výdechu a zapojení ostatních svalů.

Trauma

Pokud nám něco, co vidíme či slyšíme, navodí podobné tělesné vjemy jako při původní situaci ohrožení, vyvolá to v nás opět původní tělesné vjemy. Událost, která tyto reakce nastartuje, v nás nyní vyvolává podobný strach, přestože ani nemáme vědomou vzpomínku na původní událost (pouze fyzické reakce). Rodiče jsou tak často svědky zdánlivě nevysvětlitelného chování a emocí svých děti. K tomu, aby bylo možné traumatu předejí, snížit možnost jeho vzniku na minimum a zmírnit stres, je důležité se přesvědčit o tom, že my sami jako rodiče, nejsme zahlceni tím, co se dítěti stalo a je naprosto v pořádku, že to není snadné. Pokud je vhodným způsobem podpoříme, pak jsou obvykle schopné se z náročných situací zotavit.

Štítky: bránice, hrudník, osteodynamika, viscerální manipulace