Raz, dva, tři..konečně otevřeno, dlouhé dny čekání, až budu moct ošetřovat se zdály nekonečné.
Ráno odvážím Timíka do školky, po těch dvou měsících si nejsem jistá, jak to zvládne, ale vypadá to, že to bude dobrý. Za chvíli dostávám od „tety“ zprávu, že je vše ok. Uff, tak první úkol splněn. Rychle se převléct, ještě jednou vše narovnat, vydenzifikovat, zapnout relaxační hudbu,.. Prohlížím si diář, dnes jsou jen miminka, pročítám si emaily a zprávy od maminek…
Přichází maminka s dvojčátky, cca 7mi měsíční. Chlapeček má predilekci hlavičky, byla doporučena helmička (ach ty helmičky, co ty lebeční tlaky:-( ). Terapie dvojčátek je vždy pro mě dojemná, pozorovat, jak na sebe koukají, usmívají se, jak jsou na sebe napojený….Chlapeček má velmi stažené tkáně kolem krční páteře, tento jednostranný tlak a manipulace mu nejspíš způsobil preferenci jedné strany… Spokojeně se během ošetření usmívá a pozoruje střídavě nás všechny. Sestřička je o něco citlivější, ale jakmile má maminku vedle sebe, zvládne vše na jedničku. Uvidíme, jak se budou dál vyvíjet a jak reagovat na terapii v dalších dnech a jak se změní tvar hlavičky chlapečkovi na další návštěvě. Dám vědět:-)
Maminka s 3 měsíčním chlapečkem řeší predilekci hlavičky, preferenci jedné strany, záklon, reflux a plačtivost. Vysvětluji, co je dnes čeká, o čem je osteodynamika. Vždy tak vnímám napětí maminek či nervozitu, co se budu dít a snažím se, aby pochopili princip a měli důvěru v ošetření. Začínám ošetřovat chlapečka, vypadá, že to tu má „těžce na háku :-D“. Laškuje, usmívá se, žbrblá a občas mi zkoumá ruce:-) Takto probíhala celá terapie. 🙂 Maminka nevěřícně kroutila hlavou, že takový doma není a že je vidět, jak se hezky uvolnil. U chlapečka byl posun mezi týlní kostí a 1.krčním obratlem, tzv. kiss syndrom, stažená oblast kliční kosti a obou ramínek. Ještě budeme s pokračovat za dva týdny.
Jeden asi z nejsilnějších příběhů tohoto týdne, byl chlapeček, 18 měsíců. Od narození řeší maminka koliky, trávicí potíže, intoleranci několika potravin, bolesti, pláč. Byli už po několika vyšetřeních a pořádně se nic nezměnilo. Brouček má chudák bříško jak nafouknutý balón. Věk mezi 1. a 2. rokem je nejtěžší na domluvu s dítětem, už ho vše zajímá a nevydrží jen tak ležet:-) Povídáme si, prohlížíme obrázky a hračky. Maminka je skvělá, snaží se ho taky aspoň na chvíli usadit a zabavit. Začnu mu hladit zádička, aby věděl, že ho tu nic ošklivého nečeká. Pomalu přecházím v terapeutické doteky, krásně drží, je vidět, že je mu to přijemné, na páteři je x blokád. Přecházím na viscerální manipulaci na břišní dutinu – tenké střevo a žaludek jsou extrémně stažené….
S maminkou jsem si večer psala, prý se hned vykakal v autosedačce (to je skvělá zpráva, střeva začali pracovat a tělo reaguje na terapii)…další den mám zprávu, že si maličký šahá na bod na bříško a řiká „teta“ :-)..poslední zpráva „Dobry den ja tedy nevim co jste mu v tom brisku zmackla ale opravdu od te doby neni vubec v tom tenkem streve a zaludku nafoukly! Jako vari to v nem ale ma to rozprostrene v celem brisku a neni mu na zvraceni uz! jestli to zustane tak, tak jste opravdu Andel.“….Jsem dojatá, šťástná…to je přesně ten důvod, proč jsem teď a tady, proč věřím, že žádné setkání není náhodné a proč miluju osteodynamiku….
Štítky: kiss syndrom, miminka, osteodynamika